Yea, do it

3. října 2012 v 20:44 | Aw.
Jasně... ať mě ignoruje. Víte... buď si budu připadat trapně nebo vlezlá. To záleží. My se tak nějak ignorujeme navzájem. A když teď nad tím tak přemýšlím, tak mě to ani tak moc nežere. Protože ho NEMILUJI, já vím. Já vím, já vím, já VÍM!!! :) Fuck it.

Už se v tom začínám orientovat. První měsíc školy mám za sebou a cítím, že už to není tak strašné, jako první dny školy. Není mi úzko, když mám vejít do školy. Necítím se na nic. A navíc se toho tolik událo. Přijde mi to jako rok. Září bylo tak příjemné, deprimující a zase příjemné, že mi ani nevadí, že se tak vleklo. Užila jsem si ho se vším všudy. A říjen? Ten snad bude jen lepší a lepší.

Vážně se cítím fajn. Mám pěkné známky. Teda, zatím. Ale cítím, že jsem se ve všem dost zlepšila. Dokonce začínám mít i pocit, že mi jde francouzština. Hehehe, calm down. Zbožňuji, když si o volné hodině jdeme sednout na schody, povídat si a smát se. Je to úplně něco jiného, než základka. Všechno se konečně začíná vydávat tím správným směrem. Tím směrem, kterým chci já. Okusíte ten pocit a už po něm budete prahnout po zbytek života. Pocit, že to funguje. Že jste konečně pochopili ten systém a své místo ve společnosti. Jej. Cítím se oooopravdu příjemně.

A fajn je najít dětský blog jedné dnešní "slečny perfektní". Najít tam její staré fotky. Její ČláÁáNnesHKY a všechno, co bylo tehdá jejím životem, když už si to z FB chytře vymazala. Protože lidi se mění. Ale stejně zůstane nejvtipnější vědět, jací byli, než se stali obětí společnosti. MucQ... ani nevíte, jak moc jsem z toho blogu byla vysmátá, když jsem na něj narazila. NIKDY neuvádějte svoje jméno na blog. Nikdy nikdy nikdy NIKDY!! Anebo ano. Smích je prý zdravý. A prodlužuje život.

Svět je někdy fajn. Když si uvědomíte, že to BUDE fungovat. Stačí opravdu, ale opravdu moc chtít. Yes yes... a nakupování taky pomáhá. Jsem strašná. Za září jsem toho nakoupila až běda. Ale vždycky to byl ten nejvýhodnější obchod, jaký jsem mohla uskutečnit. A zítra?? :)

I'm planning!!!!

Aw.
 

Love me, babe

28. září 2012 v 21:03 | Aw. |  Píše
Nádhernej pocit. Jsem neodolatelná osobnost. Jistěže. Jak vám jeden den a jedna informace dokáží absolutně zlepšit náladu, dětičky? Úplně jednoduše. Lichotky postačí. Asi bych nedokázala být jen krásná a hloupá. Inteligentní rozhovory jsou táák sexy. A je naprosto jedno, s kým je vedete.

Víte... nikdy jsem nechtěla bejt nóbl. A asi ani nikdy nebudu chtít. Ale je to fajn. Autsajdři jsou milí lidi. A všichni jimi jednou byli. A možná si to nepamatuji jistě, ale je fajn, když mi někdo připomene, že ti nóbl, když ještě bývali autsajdři, tak mě měli rádi. Jakou jsem. Ona. Než si začala vybírat kamarádky podle popularity a změnila žebříček hodnot. Mám teď sebevědomí mírně nad zdravou hranicí. Ale nejvíc mě stejně žere Jeroným!!

Svetry a kakao. A ta moje zlá opice zítra slaví. Už zítra. Zítra už je oslava. Život je fajn. Mám ji ráda. A šestnáct jí bude jenom jednou. Miláčce mojí.

Aw.

Daamn

23. září 2012 v 13:07 | Aw. |  Píše
Zblázněte se. Cuties never die.

Billy Talenti. Na ty se jen tak nezapomíná. Můj osobní soundtrack. Teda alespoň na nějakou tu dobu... neurčitou. A už mám zase nutkání fotit. Takže se tu možná něco objeví. Možná. Něco. He.
 


Asi mě to nežere

21. září 2012 v 17:18 | Aw. |  Píše
A další týden je za mnou. Cítím se fajn. Příští týden bude fajn. Asi bych měla být nadšená. Asi je to lepší než nic.

Trošku té psychadelie do uší. Víte, dnešek byl opravdu zajímavý den. Na jednu stranu mi bylo úžasně, byla jsem okouzlena. Na druhou stranu to bylo odporný. Cítím se divně za to, co vím. Ale nejspíš bych se měla cítit ještě divněji. Žere mě to, ale asi ne tolik, jako by mě to žralo před rokem, či před dvěmi. Už jsem zvyklá, že lidi maj hnusný tajemství. Je mi zima a snědla bych těch vaflí celý balíček, kdybych mohla. Fuck off.

Naštěstí je tu můj vytoužený pátek. Takový roztomilý den. Do školy až v pondělí. Nad tím se musím pousmát, i kdyby mě všechno ostatní ničilo. I kdyby mě nikdo neměl rád. A to se stejně nestane. Svět mě miluje. Nebo jsem alespoň obklopena těmi milujícími. Ostatní pro mě poslední dobou moc nejsou.

Zase jsem porušila slib. Slib, který jsem dala sama sobě. To jsem celá já. A nemůžu si pořád nalhávat, že příště se o nestane. Když je všechno fajn, vzpomenete si, proč to předtím tak nebylo. A zase se to vrátí. To, proč jste chtěli zahodit všechny naděje. Ta hluboká propast. Znovu do ní spadnete. A ještě k tomu... ještě k tomu musím zrovna dneska znovu potkat toho hezounka, na kterýho nechci myslet. Holt někdo má štěstí, že ano. Někdo musí být ten trapnej.

Aw.

K nezaplacení

18. září 2012 v 16:39 | Aw. |  Píše
Je to perfektní. K nezaplacení. Mít kámoše. Mít sny a nápady. A nebo vidět zdánlivě perfektní lidi chybovat. He. Tento den bych si dala klidně ještě jednou.

Včera večer jsem dopsala nashromážděné infromace z rozhovorů. Z rozhovorů s pár důležitými lidmi. Teda... víte, co je zničující? Chtít někoho přitáhnout do svého života a zároveň do něho nebýt zamilovaná. Něco jako beznadějná láska, akorát bez té motivace. I když něco uvnitř mi říká... ne, nebudu to něco poslouchat. Je to taková ta pitomá část mé duše. Ta, která mi připomíná, že jsem tragédka. Že pěkní kluci jsou přitažliví. Shit.

Pitomý chyby. Kdo mě je odnaučí?

Story od The Year. Mám je ráda. :)

Aw.