Září 2012

Love me, babe

28. září 2012 v 21:03 | Aw. |  Píše
Nádhernej pocit. Jsem neodolatelná osobnost. Jistěže. Jak vám jeden den a jedna informace dokáží absolutně zlepšit náladu, dětičky? Úplně jednoduše. Lichotky postačí. Asi bych nedokázala být jen krásná a hloupá. Inteligentní rozhovory jsou táák sexy. A je naprosto jedno, s kým je vedete.

Víte... nikdy jsem nechtěla bejt nóbl. A asi ani nikdy nebudu chtít. Ale je to fajn. Autsajdři jsou milí lidi. A všichni jimi jednou byli. A možná si to nepamatuji jistě, ale je fajn, když mi někdo připomene, že ti nóbl, když ještě bývali autsajdři, tak mě měli rádi. Jakou jsem. Ona. Než si začala vybírat kamarádky podle popularity a změnila žebříček hodnot. Mám teď sebevědomí mírně nad zdravou hranicí. Ale nejvíc mě stejně žere Jeroným!!

Svetry a kakao. A ta moje zlá opice zítra slaví. Už zítra. Zítra už je oslava. Život je fajn. Mám ji ráda. A šestnáct jí bude jenom jednou. Miláčce mojí.

Aw.

Daamn

23. září 2012 v 13:07 | Aw. |  Píše
Zblázněte se. Cuties never die.

Billy Talenti. Na ty se jen tak nezapomíná. Můj osobní soundtrack. Teda alespoň na nějakou tu dobu... neurčitou. A už mám zase nutkání fotit. Takže se tu možná něco objeví. Možná. Něco. He.

Asi mě to nežere

21. září 2012 v 17:18 | Aw. |  Píše
A další týden je za mnou. Cítím se fajn. Příští týden bude fajn. Asi bych měla být nadšená. Asi je to lepší než nic.

Trošku té psychadelie do uší. Víte, dnešek byl opravdu zajímavý den. Na jednu stranu mi bylo úžasně, byla jsem okouzlena. Na druhou stranu to bylo odporný. Cítím se divně za to, co vím. Ale nejspíš bych se měla cítit ještě divněji. Žere mě to, ale asi ne tolik, jako by mě to žralo před rokem, či před dvěmi. Už jsem zvyklá, že lidi maj hnusný tajemství. Je mi zima a snědla bych těch vaflí celý balíček, kdybych mohla. Fuck off.

Naštěstí je tu můj vytoužený pátek. Takový roztomilý den. Do školy až v pondělí. Nad tím se musím pousmát, i kdyby mě všechno ostatní ničilo. I kdyby mě nikdo neměl rád. A to se stejně nestane. Svět mě miluje. Nebo jsem alespoň obklopena těmi milujícími. Ostatní pro mě poslední dobou moc nejsou.

Zase jsem porušila slib. Slib, který jsem dala sama sobě. To jsem celá já. A nemůžu si pořád nalhávat, že příště se o nestane. Když je všechno fajn, vzpomenete si, proč to předtím tak nebylo. A zase se to vrátí. To, proč jste chtěli zahodit všechny naděje. Ta hluboká propast. Znovu do ní spadnete. A ještě k tomu... ještě k tomu musím zrovna dneska znovu potkat toho hezounka, na kterýho nechci myslet. Holt někdo má štěstí, že ano. Někdo musí být ten trapnej.

Aw.

K nezaplacení

18. září 2012 v 16:39 | Aw. |  Píše
Je to perfektní. K nezaplacení. Mít kámoše. Mít sny a nápady. A nebo vidět zdánlivě perfektní lidi chybovat. He. Tento den bych si dala klidně ještě jednou.

Včera večer jsem dopsala nashromážděné infromace z rozhovorů. Z rozhovorů s pár důležitými lidmi. Teda... víte, co je zničující? Chtít někoho přitáhnout do svého života a zároveň do něho nebýt zamilovaná. Něco jako beznadějná láska, akorát bez té motivace. I když něco uvnitř mi říká... ne, nebudu to něco poslouchat. Je to taková ta pitomá část mé duše. Ta, která mi připomíná, že jsem tragédka. Že pěkní kluci jsou přitažliví. Shit.

Pitomý chyby. Kdo mě je odnaučí?

Story od The Year. Mám je ráda. :)

Aw.

Yeah

15. září 2012 v 16:18 | Aw. |  Píše
Dva týdny střední školy jsou už za mnou. Páni. A udělala jsem docela pokroky. No, ne všechny mě těší. Dospívám. Jednám jinak. Přestávám být tak paličatá. Chybí mi to. Mému okolí asi ani ne.

Škola už mi nevadí tak, jako první týden. Začínám zjišťovat, že v druhém patře je plánek budovy, a když se budu držet třídy, vždycky najdu tu učebnu, kterou potřebuji. Stihla jsem už ztratit peněženku a zase ji najít. Stihla jsem získat dvě jedničky, z matiky a chemie. Stihla jsem zjistit, že abych zvládla profilovou maturitu z francouzštiny, musím dost máknout. A to nejdůležitější - dokáži mluvit s klukama, aniž bych se zakoktala nebo jinak znemožnila. Za to si gratuluji. Asi by to bylo něco jiného, kdybych měla mluvit s někým, kdo se mi líbí, ale i tak to považuji za obrovský úspěch. Dokáži oslovit kluka na chodbě. Přiznávám, šlo mi o krk. Bylo to kvůli školním novinám. Ale já jsem to dala a asi čtvrt hodiny po škole jsem si s ním povídala o hudbě na lavičce před školou. Cítila jsem se fajn. Smáli jsme se. Umím komunikovat. To je vše, co si teď od života přeji.

Včera jsem byla na oslavě šestnáctin jedné z mých nejlepších kamarádek. A bavila jsem se. Možná taky proto, že jsem tam potkala jednu kamarádku, která mi přes prázdniny tak moc chyběla. Tak moc. A ona teď chodí na školu asi třicet minut vlakem odsud. Vím, že ji zítra uvidím, a že se domluvíme někdy na venek. A nejsem taková ta kravka, která má potřebu plnit Facebookové zdi svých kamarádek srdíčky. Ale štve mě, jak se to blíží. Ten čas, kdy se každá rozutečeme na jinou výšku. Ne, ticho. Je to ještě daleko.

Já tak moc nemám ráda perfektní lidi. Takové ty... zdánlivě perfektní. Ty, co se perfektními dělají, a je jim to tak zatraceně dobře. Tak dobře, že nikdo nepozná, že to jen předstírají. Pche.

P.S.: Všímám si, že jsme překročili pětset návštěvníků. Milé.

Aw.

den 30. - má oblíbená píseň minulý rok touto dobou

12. září 2012 v 13:00 | Aw. |  30 Day Song Challenge
Tak už jsme na konci této výzvy. Doufám, že se vám výběr líbil, protože mě to přemýšlení 'co dneska zase zveřejním' upřímně docela bavilo. Ze začátku jsem plánovala, že to bude jen takový miniprojekt pro pár lidí, co sem zbloudí, ale vzhledem k tomu, že jsem tyto články zveřejňovala od samého začátku mého mladičkého blogu, kdy tu nikdo nechodil, zjišťuji, že mi i zajistil nějaké stálé návštěvníky. Takže pro mě je to obrovský úspěch. Díky, že jste tu se mnou těch třicet dní vydrželi. A třeba že i vydržíte dál. Nakonec dávám jednu pomalou, nostalgickou, co jsem poslouchala minulý rok touto dobou. Forevermore.

den 29. - píseň z mého dětství

11. září 2012 v 13:00 | Aw. |  30 Day Song Challenge
Nevím, jestli si na ni vy vzpomenete. Ale já si pamatuji, jak ji bratr pořád pouštěl. A hlavně ten klip. Nostalgické. Teď už bych nic takového neposlouchala. Ale ty vzpomínky.

den 28. - píseň, kvůli které se cítím provinile

10. září 2012 v 13:00 | Aw. |  30 Day Song Challenge
To mi trošku připomíná ten den 'provinilého potěšení'. Ale tohle téma je podle mě spíše o textu či videoklipu k písni. Mám tu totiž jednu píseň, kvůli které se vždy cítím provinile. Cítím se provinile, protože stejně jako každý můj průměrný vrstevník mívám deprese a... no... asi bych to nikdy nenechala zajít tak daleko, ale upřímně - neříkám, že jsem na to nikdy nemyslela. Písnička stojí za to. Doporučuji shlédnout i klip. Ten konec mě vždy skoro rozbrečí. V březnu v Praze jsem je slyšela naživo... nezapomenutelný zážitek.

den 27. - píseň, kterou bych si přála umět zahrát

9. září 2012 v 9:42 | Aw. |  30 Day Song Challenge
Toť otázka. Jsou jich stovky a tisíce. Stairway to Heaven. Slashova sóla. To bych si opravdu moc přála. Sweet Child O' Mine, Paradise City, November Rain, Knockning On Heavens Door... a ty nádherný písničky z jeho sólových alb. Ale Slashe jsem už v této třicetidenní výzvě zveřejnila, tak co třeba dát prostor Lynyrd Skynyrd? Sweet Home Alabama. Tu bych si opravdu přála zahrát.

den 26. - píseň, kterou umím zahrát na hudební nástroj

8. září 2012 v 13:00 | Aw. |  30 Day Song Challenge
Naše první. Tak fajn, pochlubím se. Já, veliký kytarový mág. Jednou.