Yeah

15. září 2012 v 16:18 | Aw. |  Píše
Dva týdny střední školy jsou už za mnou. Páni. A udělala jsem docela pokroky. No, ne všechny mě těší. Dospívám. Jednám jinak. Přestávám být tak paličatá. Chybí mi to. Mému okolí asi ani ne.

Škola už mi nevadí tak, jako první týden. Začínám zjišťovat, že v druhém patře je plánek budovy, a když se budu držet třídy, vždycky najdu tu učebnu, kterou potřebuji. Stihla jsem už ztratit peněženku a zase ji najít. Stihla jsem získat dvě jedničky, z matiky a chemie. Stihla jsem zjistit, že abych zvládla profilovou maturitu z francouzštiny, musím dost máknout. A to nejdůležitější - dokáži mluvit s klukama, aniž bych se zakoktala nebo jinak znemožnila. Za to si gratuluji. Asi by to bylo něco jiného, kdybych měla mluvit s někým, kdo se mi líbí, ale i tak to považuji za obrovský úspěch. Dokáži oslovit kluka na chodbě. Přiznávám, šlo mi o krk. Bylo to kvůli školním novinám. Ale já jsem to dala a asi čtvrt hodiny po škole jsem si s ním povídala o hudbě na lavičce před školou. Cítila jsem se fajn. Smáli jsme se. Umím komunikovat. To je vše, co si teď od života přeji.

Včera jsem byla na oslavě šestnáctin jedné z mých nejlepších kamarádek. A bavila jsem se. Možná taky proto, že jsem tam potkala jednu kamarádku, která mi přes prázdniny tak moc chyběla. Tak moc. A ona teď chodí na školu asi třicet minut vlakem odsud. Vím, že ji zítra uvidím, a že se domluvíme někdy na venek. A nejsem taková ta kravka, která má potřebu plnit Facebookové zdi svých kamarádek srdíčky. Ale štve mě, jak se to blíží. Ten čas, kdy se každá rozutečeme na jinou výšku. Ne, ticho. Je to ještě daleko.

Já tak moc nemám ráda perfektní lidi. Takové ty... zdánlivě perfektní. Ty, co se perfektními dělají, a je jim to tak zatraceně dobře. Tak dobře, že nikdo nepozná, že to jen předstírají. Pche.

P.S.: Všímám si, že jsme překročili pětset návštěvníků. Milé.

Aw.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.